Zahraničním obchodem se rozumí obchod překračující hranice státu. Může být světový nebo jednotlivých kontinentů se sousedními státy. Mezinárodní obchod je jedním z důsledků dělby práce a je základní formou propojení ekonomik.Mezi hlavní příčiny rozvoje patří:
různost přírodních a geografických podmínek (těžba ner. surovin, zemědělství, cestovní ruch)
různý spotřebitelský vkus a preference (některá zboží mohou mít spotřebitele pouze v zahraničí)
neustálé pokusy o zvyšování efektivity výroby (rostoucí míra dělby práce na nadnárodní úrovni, efektivní využití technologií, nutnost vyrábět určité množství, aby bylo dosaženo zisku)
konflikt výroby a spotřeby – výroba se specializuje, spotřeba se diferencuje, dovoz umožňuje domácím výrobcům potřebnou specializaci
různost přírodních a geografických podmínek (těžba ner. surovin, zemědělství, cestovní ruch)
různý spotřebitelský vkus a preference (některá zboží mohou mít spotřebitele pouze v zahraničí)
neustálé pokusy o zvyšování efektivity výroby (rostoucí míra dělby práce na nadnárodní úrovni, efektivní využití technologií, nutnost vyrábět určité množství, aby bylo dosaženo zisku)
konflikt výroby a spotřeby – výroba se specializuje, spotřeba se diferencuje, dovoz umožňuje domácím výrobcům potřebnou specializaci
Formy zahraničního obchodu
Export – vývoz zboží nebo služeb do zahraničí. Důsledkem exportu je příliv kapitálu do země, odkud se zboží nebo služby vyvážejí.
Přímý export – tuzemský producent a zahraniční odběratel jsou v přímém kontaktu. Producenti musí mít dobrý přehled o zahraničním trhu
Nepřímý export – mezi producenta a odběratele vstupuje zprostředkovatel, který nakupuje v tuzemsku a prodává v zahraničí. Nevýhodou může být marže, kterou si zprostředkovatel připočítá. Podnik ale ušetří náklady na podrobné sledování zahraniční situace
Reexport – vývoz zboží a služeb, které byly předtím dovezeny
přímý reexport – reexportér nakoupí zboží v zahraničí a jiné zemi ho prodá, aniž by zboží vstoupilo do země reexportéra
nepřímý reexport – reexportér doveze zboží do své země a odtud ho vyveze (jako forma překonání obchodně politických překážek mezi cílovou zemí a zemí původu)
Import – dovoz zboží nebo služeb ze zahraničí. Důsledkem importu je odliv kapitálu ze země, kam se dováží.
Přímý import – tuzemský producent nakupuje v zahraničí
Nepřímý import – tuzemský producent nakupuje o tuzemského zprostředkovatele zahraničního zboží
Clo
Clo je poplatek (zákonná platba), který vybírá státní orgán při přechodu zboží přes celní hranici daného státu.
Funkce cla:
Zajišťuje příjem do státního rozpočtu
Chrání domácí výrobce před konkurencí (ochranářská funkce)
Druhy cla
Podle pobytu zboží
dovozní clo – uvaluje se na dovážené zboží. Účelem je ochrana domácích výrobců před konkurencí
vývozní clo – pokud zboží opouští území státu – je stanoveno na nulu, vláda má zájem na tom, aby země vyvážela
tranzitní clo – pro produkci, která není určena na trh dané země, pouze se převáží – nepoužívá se, nebo je stanoveno na nulu
Cla z hlediska způsobu výpočtu
valorická – určena procentem z celní hodnoty
specifická – určena pevnou částku za měrnou jednotku (kg, litry…)
kombinovaná – kombinace výše uvedených
Ochranná cla
antidumpingové – pokud importér dováží za cenu, která je zřejmě nižší než výrobní náklady (dumpingová cena), cílová země uvalí na zboží takové clo, aby se cena zvýšila přinejmenším natolik, aby domácí producenti byli schopni konkurovat
preferenční – zvýhodněné sazby poskytované jen některým zemím (na základě dvoustranných smluv)
odvetné – clo na dovoz je uvalené jako odveta zemi původu za clo uvalené na vývoz našeho zboží
vyrovnávací – přirážka k normálním celním sazbám a zboží, které je v zemi původu dotováno
Celní politika
používá dvě skupiny nástrojů:
smluvní nástroje – celní politika je předmětem mezinárodních smluv – řeší postup celních orgánů ve snaze zjednodušit a zrychlit celní řízení
autonomní nástroje – představují jednostranná celní opatření ze strany státu, nebo uskupení států
